Ochrana proti holubům a jinému ptactvu

Problematika zdivočelých holubů

Zpět na hlavní stránku

Městské populace zdivočelých holubů jsou potomci holubů skalních (Columba livia), žijících v západní a jižní Evropě, severní Africe a přední Asii. Z tohoto druhu byly vyšlechtěny různé domácí formy, chované po celém světě. Vzhledem k tomu, že chovem holubů se lidé zabývali již dávno před začátkem našeho letopočtu, předpokládáme, že původní synantropní populace vznikaly současně s lidskými sídly. Ještě před několika málo desetiletími byla jejich hejna neodmyslitelně spojena s českým venkovem, protože téměř v každém stavení byly holubníky. Dnes je jejich chov spíše výjimkou a holubi začali masově osídlovat města, kde nacházejí příznivé podmínky k obživě i hnízdění. Následkem toho se však často přemnožují a působí značné škody na domovním fondu, v hospodářství i na lidském zdraví. Snahy tlumit početnost tohoto druhu často narážejí na odpor veřejnosti, která v holubech spatřuje tradiční oživení denaturalizovaného městského prostředí. Ochránci stavebních památek, ekonomové a zdravotníci však mají opačný názor. Zatím žádná ze známých a běžně použitelných metod není schopna tento druh z městského prostředí zcela eliminovat a proto vyhubení městských holubů v žádném případě nehrozí.

 

Biologie

Holubi dosahují maximálního věku 15 let, většinou se však dožívají 3 - 4 roky. Délka rozmnožovacího období v roce je ovlivněna potravou, světelnými podmínkami, množstvím srážek, kvalitou stanoviště pro stavbu hnízda a dalšími faktory. Průměrně dochází během roku ke dvěma hnízděním jednoho páru. Celková hnízdní úspěšnost např. pražských populací je 51 %. Hnízdění na krytých místech uvnitř půd má mnohonásobně vyšší úspěšnost oproti hnízdění na římsách a dalších otevřených plochách. Jeden hnízdící pár odchová ročně kolem 3 - 6 mláďat. Početnost pražské populace holubů byla v minulých letech odhadována na 140000 kusů, početnost bratislavské na 35000 - 45000 kusů a brněnské na 30000 kusů. Zajímavý je údaj, že v roce 1945 čítala populace zdivočelých holubů v Brně asi 200 kusů. Téměř 90 % městských holubů odlétá denně po rozednění na vzdálenost 15 a více km, aby se na skládkách a okolních polích nasytilo.

Potrava holubů se liší v průběhu roku. Hlavní složkou jsou semena obilovin, luštěnin a směsek v době jejich setí a sklizně. Mimo jiné to dokazuje i vysoký obsah rtuti v orgánech pražských holubů, pocházející z mořeného zasetého obilí, které holubi spásají v okolí Prahy. Dále též různé odpadky, zbytky lidské potravy a hmyz. Udávaná spotřeba kolísá podle kvality a ročního období od 20 do 70 g/1 ks denně. Holubi potřebují též tzv. grit, což jsou drobné kaménky, které jim pomáhají ve svalnaté části žaludku potravu rozmělňovat. V zemědělství působí holubi značné škody. Např. pražská populace spotřebuje denně 5 t potravy. I když hradí jen část této spotřeby obilovinami, luštěninami a semeny, celkové ztráty jsou značné.

Obrovské jsou rovněž škody na budovách. Holubi vyzobávají vápno z malty, spojující střešní krytinu a z omítek. Z narušené malty vyzobávají dále drobné kaménky, sloužící jako grit. Narušují měkký stavební kámen (pískovec a opuka) - běžný materiál četných historických památek. Působí na něj jednak mechanicky (drápky a vyklováváním), ale především chemicky. Silně kyselá reakce deštěm rozmývaného trusu rychle rozrušuje příslušný substrát a umožňuje jeho další následnou destrukci zvětráváním apod. Dále narušují krovy, nátěry říms, další plochy a materiály, na kterých ulpí jejich trus. Vlhkost, která se drží v mnohacentimetrových vrstvách trusu uvolňuje kyseliny, které po dlouhodobém působení mohou narušit trámové konstrukce až pod mez jejich potřebné pevnosti. Při průměrné roční produkci (2,5 kg na 1 holuba za 1 rok) vyprodukuje pražská populace ročně okolo 500 t trusu.

 

Zdravotní rizika

Městské populace holubů jsou pro lidi významným zdrojem různých alergénů a mohou se též podílet na přenosu některých zoonoz (onemocnění přenosná ze zvířat na člověka). V posledních letech však žádná vyšetření většího počtu holubů nebyla prováděna a přímé důkazy o nákazách osob nejsou rovněž k dispozici. Následující přehled onemocnění byl sestaven na základě šetření před více než 10 lety v Brně a v Bratislavě.

Není-li uvedeno jinak, počet procent uvádí seropozitivitu:

Prvoci

Nemocní či mrtví holubi se snadno stanou kořistí koček, které jako definitivní hostitelé přenášejí nákazu na člověka, případně na další zvířata.

Roztoči

V hnízdech holubů zpravidla přežívá celá řada druhů roztočů. (Jejich detekci a přesné určení mohou provést pouze akarologové - specialisté na tento obor parazitologie). Většina z těchto roztočů jsou drobné formy (0,3 - 0,5 mm), jejich vývojová stadia (šestinohé larvy a osminohé nymfy) jsou na hranici viditelnosti. Živí se buď krví či lymfou svých hostitelů, nebo organickými zbytky - úlomky peří, jinými roztoči žijícími ve vrstvách trusu apod. Společně s ostatními mikroskopickými částečkami jsou základem prachu, roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší a mohou působit jako alergeny. Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí.

O dvou nejčastějších roztočích, klíšťákovi holubím (Argas reflexus) a čmelíku kuřím (Dermanyssus gallinae) se můžete dozvědět více.

 

Opatření proti zdivočelým holubům

Šíření alergogenních roztočů, klíšťáků a znečišťování budov jsou hlavní důvody k redukování stavů zdivočelých holubů ve městech. Požadavaného snížení počtu lze dosáhnout řadou různých metod:

Preventivní metody (zvířata neusmrcují, pouze omezují možnosti výskytu)

Represivní opatření (vedou k okamžitému snížení stavu)

 

Závěr

Na závěr uvededu přehled současně dostupných postupů a připravovaných opatření, přičemž je třeba zdůraznit, že veškeré tyto práce je třeba svěřit pouze profesionálním firmám:

V současné době připravuje Národní referenční laboratoř pro dezinsekci a deratizaci Státního zdravotního ústavu v Praze speciální metodiku, která by měla umožnit orgánům hygienické a veterinární služby jednotným způsobem řídit, metodicky vést a kontrolovat činnost právnických a fyzických osob v souvislosti s regulováním početnosti městských holubů.

Nejdůležitějším krokem zůstává i nadále ochrana objektů, především půdních prostor.

Začíná důslednou opravou střešní krytiny. Holubi odpočívající na střeše brzy detailně poznají její povrch a dokáží využít i sebenepatrnější závadu, např. posunutou tašku nebo prohnutou alukritovou šablonu k tomu, aby doslova prolézali do půdního prostoru. Často se taková závada neprojevuje ani zatékáním při dešti nebo tání sněhu.

Stejně důležité je i zabezpečení všech vletových otvorů pevným pletivem či sítí, nebo zasklením půdních oken a vikýřů. Ze zkušenosti je však známo, že běžné sklo o síle 3 mm může být neustále naletujícími holuby rozbito, přestože tím dojde ke smrtelnému zranění některých jedinců. Proto se doporučuje použít raději silná skla s drátěnou výztuhou.

Dalším významným krokem je likvidace holubího trusu, mrtvých jedinců a vajec. Tyto práce je třeba svěřit speciálním asanačním a deratizačním firmám. Tento odpad je kvalifikován jako zvlášť nebezpečný a je třeba ho smluvně umísťovat pouze na speciální skládky.

Zároveň je třeba dbát na to, aby současně s vyklízením půd byl v účinné míře a opakovaně (po několika měsících i následně každoročně) aplikován dezinfekční a dezinsekční přípravek.

Četní roztoči i ostatní prach z holubích hnízd, trusu a mumifikovaných těl mrtvých holubů mohou působit jako alergeny, proto je třeba tyto práce provádět s největší opatrností, za použití respirátorů a speciálních oděvů.

Je nutné snížit prašnost na minimum vlhčením dezinfekčními a dezinsekčními roztoky.

Montovatelné plastové či kovové "tunely" vedoucí do kontejnerů, používané při bourání staveb a opravách střech nejsou v těchto případech vhodné, protože se infekční alergizující odpad vzdušnými proudy šíří po okolí. Proto je vhodné snášení nebo spouštění nejlépe vícevrstvých pytlů.

Z doporučených a dostupných prostředků k zabezpečení fasád lze jmenovat kovové bodce na plastové podložce, které se speciálním postupem lepí na římsy a fasádní prvky. Sochy, výklenky, stavební niky, balkóny apod. se zabezpečují pomocí polyamidových sítí, ideální je síla 1 až 1,2 mm oko 4x4 nebo 5x5 cm.

V zahraničí vyráběné gely proti dosedání ptáků jsou svojí účinností krátkodobou záležitostí oproti mechanickým zábranám a jejich aplikace je stejně omezena pouze na oplechované parapety. Pískovcové a opukové sochy a jiné památkově chráněné stavební prvky z tohoto materiálu totiž obsahují značné množství chemikálií ze vzduchu a "kyselých dešťů". Jestliže se navíc neprodyšně uzavřou zmíněným ochranným prostředkem, dochází k jejich rychlé destrukci.

Orgány hygienické služby mohou na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 91/1984 Sb.,(23) nařídit povinné hubení škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady, anebo hrozí jejich rozšíření. Tato pravomoc hygienické služby není v žádném rozporu s často citovaným zákonem č. 246 /92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání.

Pokud však dojde k rozhodnutí provádět represivní opatření, tedy snížení počtu holubů ve městě, je třeba se obrátit na specializované firmy, jejichž pracovníci mají osvědčení o absolvování kurzu k udělení odborné způsobilosti.

Zpět na hlavní stránku